který naše koně neustále ponoukal k nějakým neplechám.

Snad to bylo jen teplým počasím, které občasným hřměním hrozilo možnou bouřkou.

I když možná v tom opravdu měl prsty nějaký potutelný diblík, který se zkrátka chtěl pobavit.

A možná to nebylo ani tak, ani tak, ale proto, že všichni čtyři naši koňové jsou ještě puberťáci, a tak si sem tam vyhazují z kopýtek a dělají kravinky.

Na Lhotě jsme se sešli v šest. Gábi si nastrojila Exe (6 let), já Kašpiho (za týden 6 let), Pavel chlaďasku Barku (3 roky) a Rolf tryskomyšáka Poudu (stáří neřeknu, páč bych kecala, jelikož to nevím, ale puberťák to je každopádně).

V půl sedmý jsme vyrazili. Všechno bylo relativně OK do doby, než jsme na rovince naklusali. Vlastně i to ještě bylo v pohodě, dodržovali jsme předem stanovené pořadí – Ex, Pouda, Kašpi a Barka (Barka poslední, protože kope po koních – občas – ale jistota je jistota, že). Celkem široká cesta se po chvíli stáčí k hájence a stává se poměrně úzkou, a lemovanou větvemi dubů, akátů a modřínů, které se sápou docela nízko zemi.

Během vteřiny se jako mávnutím proutku všechno změnilo.

Barka pořád poslední, Ex pořád první – ale Pouda s Kašpim si místa vyměnili, ani nevim jak! Pavel lehce znervozněl, že skorotunka Barka miniPoudu zašlápne (Kašpi jako Hucul je přeci jen o něco méně zašlápnutelnější) a Rolfa vyslal zpět na své místo před Kašpiho. Pouda cválnul a když byl vedle Kašpara, ten to vzal jako výzvu k poměření sil – přeci není nějakej mrňavej poncl rychlejší než já! A tak jsme cválali vedle sebe, až jsem docválali Exovi přímo za prdel. Pouda to vzal před Exe malou oklikou a Kašpi se Exovi skoro do tej prdele zakousnul. Ex si to nenechal líbit a lehce ho obouma zadníma načutl, což zas málem nepřežila Gábi, kterou tímto výkopem málem ze sedla vysypal.

Pak na chvíli nastal klid zbraní a jelo se relativně v klidném kroku i klusu.

Menší problém vznikl při zjevení se běžce – ti naši pacholci se opět jako poplašili a fofrem to naprali kupředu. Barka běžce nepřeválcovala Než k tomu mohlo dojít, běžec správně usoudil, že radši uhne z cesty do lesa a nechá kobylu, nechť ho předjede.

Závěrečná mega show nastala na cvalovce vzhůru k oppidu. Gábi s Rolfem pobídli své oře ke cvalu dříve než my s Pavlem, aby prý nám utekli a nemuseli se bát, že je převálcujeme, až to zase nebudeme moct ubrzdit Jenže když Kašpárek viděl, resp. neviděl, koně daleko před sebou, začal tryskat, a Barka za námi. V půlce kopce trošičku blátíčka na cestě. A Kašpi-dámička frnk vlevo do lesa. Divoce jsme se řítili slalomem mezi stromy, málem skočili překážku, větvím a keřům šlehajícím mě přes ruce a obličej jsem se fakt vyhýbat nestačila. Barka za náma. Ozývalo se praskání na zemi ležících větví a vůbec takovej bordel, jako kdyby do lesa nevjeli koníci, ale stádo tanků.

Pak nás čekala jen krokovka a kousek na konci jsme trochu klusli. Vlastně i zacválali, protože Ex a Pouda se nám opět vzdálili a tak jsme je zuřivě doháněli

Ale jinak to byla krásně dobrodružná vyjížďka na koních ))